Jsem především občanem Modřic. S manželkou a dětmi zde žiji téměř 20 let. Její rodina má v Modřicích dlouholeté kořeny a za tu dobu se město stalo i mým domovem. Modřice jsem ale znal už od dětství – můj táta pracoval ve Frutě.
Profesně jsem celý život spojený s počítači, technologiemi a řízením projektů. Vystudoval jsem střední školu a později jsem studoval na vysoké škole konstrukci letadel. Právě tehdy jsem se setkal s osobními počítači a začal se jim věnovat. Pracoval jsem mimo jiné v České spořitelně, kde jsem se podílel na zavádění prvního klientsky orientovaného systému, terminálového systému vkladů. Láska k autům mne přivedla na Automotodrom a později jsem v Metě jsem pomáhal lidem, kteří neměli v životě takové štěstí, hlava myslela, ale tělo je méně poslouchalo.
Po roce 1990 jsem společně s tehdejší manželkou založil firmu, která postupně dala práci více než stovce lidí. Patřili jsme mezi největší IT firmy tehdejšího Československa a později České republiky. Našimi klienty byly mimo jiné Česká národní banka, banky, Ministerstvo zahraničních věcí, Ministerstvo financí Slovenské republiky nebo Škoda Plzeň. Byla to zkušenost, díky které jsem se dostal k velkým projektům, lidem i situacím, které mě naučily, že nápad je základem dobrého projektu, ale tak je nutné projekt cizelovat a především dobře řídit s odpovědnosti za jeho výsledek.
Později jsem se věnoval menším projektům, vymyslel jsem a několik let vyráběl obal na CD. S ústupem této technologie jsem se vrátil k počítačům a především k řízení projektů a vývoje webů. Této práci se věnuji dodnes.
Před čtyřmi lety jsem vstoupil do komunální politiky proto, že jsem nebyl lhostejný k tomu, co tehdejší vedení města připravovalo na Bobravě. Zjistil jsem například, že most, který byl veřejně prezentován jako řešení pouze pro osobní automobily, byl navržen na nosnost až 180 tun. Tento most by zvýšil objem dopravy v této lokalitě a představoval by bezpečnostní riziko pro děti a maminky, které chodí na vlak do Popovic.
Společně s panem Mazálkem a dalšími jsme tehdy vytvořili sdružení Společně pro Modřice. Pan Mazálek byl lídrem kandidátky a já kandidoval jako dvojka. Shodovali jsme se v tom, že chceme změnit způsob komunikace radnice s veřejností, že vedení města velikosti Modřic má s lidmi jednat otevřeně a narovinu.
Po volbách vznikla možnost sestavit koalici. Věnoval jsem proto velké úsilí přípravě koaliční smlouvy. Dodnes si myslím, že byla dobře připravená. Mrzí mě ale, že lidé, kteří ji podepsali, podle mého názoru postupně přestali její obsah považovat za závazek a přestali ji dodržovat.
Za jedno z největších zklamání uplynulých čtyř let považuji způsob řízení některých městských projektů. Do vedení města se dostali lidé, kteří s řízením podobných projektů neměli dostatečné zkušenosti a neměli ochotu tyto zkušenosti získávat. Důsledky takového způsobu řízení ale nenesli jednotlivci – neslo je město.
Roman Kraut